Domov Záznamník

Záznamník

Pokud jde člověk na scénické čtení hry, o které ví, že má 5 stran, je bez postav a bez děje, může ho čekat jenom příjemné překvapení, nebo velké zklamání. Záleží na tvůrčích schopnostech inscenačního týmu a otevřenosti diváka. Jak se to podařilo pražské skupině Depresivní děti? Režie se ujal Jakub Čermák, jehož koncept byl založen na kladení otázek v nejrůznější podobě. Co také jiného může netypicky strukturovaný text The Answering Machine vzbuzovat – jde o prozaický text obsahující množství odborných teoretických otázek a problémů, odkazy na obory logiky, či líčení zážitků z cest.

Začátek scénického čtení pojal režisér v kladení otázek způsobem blízkým Brnu – AZ kvízem. Namačkaní v malé stavební buňce jsme na monitoru pozorovali záznam televizní soutěže. Vedle obrazovky seděl mladý pár – žena ve žlutých šatech (Barbora Mitošinková) a muž ve smokingu (Jiří Ratajík), který v ruce držel pistoli. Po skončení pořadu vyšli oba do haly bývalé textilky Mosilany. Na zemi se nacházel nepřehlédnutelný nápis: „Máte nějaké otázky?“ Od herečky jsme se dozvěděli instrukce, že k inscenaci máme přistupovat interaktivně. V tu ránu muž s pistolí zmizel, ozval se výstřel, spustilo se několik mlhostrojů a zchátralá textilka začala působit hororově. Herečka se začala procházet po hale, jako by snad hledala svého partnera. S výrazem připomínajícím stav transu prostupovala mlhou, vláčející za sebou černý závoj. Z reproduktorů poprvé zazněl text hry. Zpočátku nikdo netušil, kde se nachází zdroj zvuku, nebo jestli se jedná jen o nahrávku. A to byl teprve začátek.

Režisér Čermák dal divákovi naprostou volnost pohybu po všech halách bývalé textilky. V jedné části byly papíry přilepené na stěnu popsané otázkami z nejrůznějších oblastí. Kdo chtěl, mohl připsat odpověď. Jinde zase bylo možné napsat otázku na papír, hodit ji do černé krabice a vytáhnout si odpověď. V tuto chvíli bylo mojí hlavní otázkou, odkud je slyšet text hry. Po nějaké době hledání a ztrácení ve stále hustější mlze jsem nalezl malou místnost, ve které ležel postřelený muž ve smokingu a četl hru. Do místnosti nakonec dorazili dříve nebo později všichni, aby sledovali finále čtení. Kdo šel na scénické čtení s tím, že si užije tento neobvyklý dramatický text, byl asi zklamán. Po chvíli naslouchání textu jsem však přestal tuto složku vnímat jako samostatnou, ale v kontextu celkové atmosféry tajemna, hledání a překvapování, což se režisérovi podařilo udržet po celou dobu interaktivní inscenace. Byl to večer plný objevování a nečekaných prvků, které drama podporovaly. Tato hravá forma mi přišla vhodně zvolená zvlášť pro takovýto neobvyklý typ dramatického textu. Kdo režisérovi přistoupil na hru, mohl si z tohoto atmosférického večera odnést velký zážitek.

Recenzi scénického čtení dramatu The Answering Machine ze 20. 5. 2015 napsal Jiří Šilberský. Publikováno v INNSIKT #5, 25. 5. 2015.