Jussi Moila: Nože krájí vzduch // Specific 2016

Moilův text Nože krájí vzduch, jehož inscenace získala v roce 2006 na festivalu FIST v Bělehradě cenu poroty a cenu za nejlepší ženský herecký výkon, je podle autora „severská tragédie“. Silně využívá postdramatických principů.

Odehrává se pod Polárkou

kde je mráz a láska ztracená,

jezera zmrzlá a koutky úst rudé krví.

Text je rozdělen do čtyř částí, každá z nich je věnována jiné postavě. První z nich je „Muž, který se chvěl nad vlastním stínem“. Muž leží v posteli a umírá. Vede s chórem jakýsi nechtěný dialog o svém stavu. Cítí, že se blíží jeho poslední hodinka, ale stále není se svým životem vyrovnaný, má pocit, jako by měl ještě zažít něco důležitého. Hlavní postavou druhé části je „Chlapec, který žil pod sněhem.“ Je to příběh mladého muže, spíše ještě chlapce, který nemá žádný životní cíl, a tedy ani žádné úspěchy; nijak nevyniká. Chór poukazuje na slabost chlapcovy vůle, jeho nevyrovnaný vnitřní život a závislost na názoru ostatních. Chór zpochybní chlapce jako dramatickou postavu a vznáší otázku, proč se o něm vůbec hraje. Třetí část je opět „tragédií“ mladého muže, tentokrát „chlapce, který hořel, aniž by cítil bolest“. Chlapce přichází navštívit přátelé, jejichž nevyrovnanost a omezenost Chlapce znechutí. Chlapcem poté zmítá jakýsi záchvat. V poslední části nazvané „Žena, která cítila vinu“ je hlavní postavou jediná žena v textu. Chór konstatuje, že „pokud na svět nenahlížíme pouze povrchně, ale uvědomíme si ho jako časoprostor, zjistíme, že se skládá z řetězců, lidských řetězců. A každý článek tohoto řetězu váže k tomu dalšímu ženské tělo“. Dozvídáme se, že všechny předchozí postavy jsou členy její rodiny: umírající muž je otcem jejího manžela a oba chlapci jsou jejími syny.

Moila se snaží najít prvky tragédie v běžném životě dnešních lidí, jinak řečeno – hledá dnešního tragického hrdinu, se kterým by se divák mohl ztotožnit. Běžný obyvatel západního světa však dnes nebojuje ve válkách a neztrácí milované osoby násilnou smrtí, jako v antice. Jeho tragédie je jinde, pohřbena hluboko v podvědomí a determinovaná moderním způsobem života. Sartrovsky řečeno, jeho tragédií „jsou ti druzí“. Je to však potřeba vydržet, protože bez ostatních by nebylo lásky a ženy by neměly možnost vytvářet svými těly řetěz života, jak Moila metaforicky píše.

Režie: Vítězslav Dvořák

Překlad a dramaturgie: Otto Kauppinen

Premiéra: 16. 05. 2016 v 19.00 v Ředitelství Báňské a hutní společnosti, Sukova 4, Brno