Slimane Benaïssa

Jeden z nejvýznamnějších alžírských autorů své generace. Dramatik, prozaik, herec a režisér. Propagátor díla alžírského autora Kateba Yacina (1926 – 1989).

Narodil se ve východoalžírském městě Guelma v roce 1944. Studoval matematiku, divadlu se věnuje od šedesátých let. Je zakladatelem alžírského lidového divadla. Působil jako ředitel Oblastního divadla v městě Annaba, poté byl povolán na ministerstvo informací a kultury jako odpovědný pracovník v oblasti divadla. Tento post opustil a vrátil se k praktickému divadlu. V roce 1977 založil vůbec první nezávislou divadelní skupinu v Alžírsku, s níž cestoval také do zahraničí. Od roku 1993 žije ve Francii.

V letech 1995-97 vyučoval na Filosofické fakultě University v Limoges. Vedl také kurzy a stáže v Lucemburku (1995), Dijonu (2003) a Massilly (2004).

Autorské renomé v Evropě získal v devadesátých letech 20. století především díky hře Au-delà du voile (Za závojem), divadelní adaptaci Les fils de l´amertume (Synové hořkosti) a hře Prophètes sans Dieu (Proroci bez Boha). V roce 1993 se stal laureátem Frankofonní Ceny SACD a dalších prestižních ocenění, rezidenčních pobytů a stipendií. Jeho hry byly a jsou uváděny v evropských divadlech a festivalech ve Francii (např. Festival Frankofonie v Limoges, Avignon, TILF Paris), Belgii, Švýcarsku, Německu, Maltě, ale také Kuvajtu, Tunisku, Kanadě… Ve svém díle se Slimane Benaïssa věnuje především tématům sžívání různých kultur, rasismu, sexismu a předsudkům.

Slimane Benaïssa je autorem divadelních her (výběr):

Ida dans la tempête – Ida v bouři, text vznikl v rámci stipendia mezinárodní komise frankofonie v Montréalu v roce 1991)

Les Fantômes de Yat (Yatovy přízraky, text vznikl v rámci Baumairchaisova stipendia během rezidence v Limoges v roce 1992)

Au-delà du voile (Za závojem) - Hra, která zajistila autorovi renomé v Evropě, je dialogem dvou alžírských žen, sester, z nichž ta starší lpí na tradicích a nechápe svou mladší sestru, intelektuálku, která se rozhodla opustit domov na protest proti machismu svého bratra, jenž na ni naléhá, aby nosila hidžáb. Hra vznikla během pohnutých událostí v Alžírsku počátkem devadesátých let, které tvoří rámec celého děje. Byla napsána původně v arabštině, autor ji přeložil do francouzštiny a v novém, přepracovaném vydání ji vydalo v roce 2008 belgické nakladatelství Emila Lansmana. Hra sklidila velký úspěch v Evropě, ale také v rámci světového turné, které s ní podnikl Benaïssův nezávislý soubor v devadesátých letech. Ani v nejnovějším vydání po letech neztrácí nic ze své aktuálnosti, naléhavosti. Dotýká se problematiky postavení ženy ve společnosti, extrémismu, sžívání tradice a modernity, což jsou žhavě současná a všeobecně lidská témata.

Le Conseil de discipline (Kárný výbor, režie Jean-Claude Idée 1993 ; vydalo Nakladatelství Lansman 1993). Alžírsko 1959. Kvůli incidentu, který vznikl ve škole mezi dvěma žáky, pozve ředitel šest profesorů na zvláštní piknik. Místo toho, aby se vše vyjasnilo, probíhá setkání v napjaté atmosféře. Každý z profesorů hájí své stanovisko tak zarytě, že je jasné, že musí dojít ke konfliktu.

Marianne et le marabout (Mariana a marabu, text vznikl v rámci rezidenčního pobytu v Maison du théâtre et de la danse v Epinay-sur-Seine v roce 1993, vydalo Nakladatelství Lansman 1994). Zatímco v generaci imigrantů-otců ožívá mýtus návratu do rodné země, domovem jejich dětí je adoptivní země, předměstí, a jejich aktuálním problémem se stává nezaměstnanost.

Un homme ordinaire pour quatre femmes particulières (Jeden obyčejný muž – pro čtyři zvláštní ženy, text vznikl během rezidence v Alès v roce 1994, v centru pro ženy v nouzi, vydalo Nakladatelství Lansman 1995). Fatiha, Alice, Denise a Antoinette byly šťastné. Pak se vdaly a staly se oběťmi domácího násilí.

Les Fils de l’amertume (Synové hořkosti, inscenace S.Benaïssy a Jean-Louis Hourdina byla v roce 1996 uvedena na Avignonském festivalu, v roce 1997 text vydalo Nakladatelství Lansman, hra byla přeložena do turečtiny a arabštiny). Velmi cenné literární a politické dílo. Zpracovává otázku terorismu. Odehrává se v Alžírsku. Syn se odvrátí od rodiny a připojí se ke skupině mladých rozhněvaných mužů, kteří si ve jménu Boha zahrávají se smrtí. Novináři, který se o situaci snaží pravdivě referovat, hrozí smrt. Existují dvě verze. Původně jde o úspěšný román, který autor zadaptoval pro divadlo.

Prophètes sans dieu (Proroci bez boha, Maison du théâtre et de la danse d’Epinay-sur-Seine 1998 a TILF ; vydalo Nakl. Lansman 1999 a 2001). Autor si klade otázku: co vede lidi k tomu, že ve jménu svého náboženského přesvědčení jsou schopni zabíjet. Na pomoc si pozve Mojžíše, Ježíše a Mohameda. Zatímco s prvními dvěma vede postava Autora poutavou a vtipnou debatu, Mohamed stále nepřichází. Je to logické, protože Korán v (některých interpretacích) zakazuje zobrazování… Chudák Autor se dostává do svízelné situace. Má v diskusi velmi silné soupeře. Jeho jedinou zbraní je pero.

L’Avenir oublié (Zapomenutá budoucnost, napsal společně s alžírským židovským autorem André Chouraqui, MC93 de Bobigny 1998 ; Nakl. Lansman 1999). Příběh dvou rodin na okupovaném území. Jedna židovská, druhá arabská. Na jedné straně Josef, který odmítá mobilizaci, na druhé Antoine-Nasser, který dělá vše pro to, aby ho vzali do armády… Dva vzdálené i blízké paralelní světy v jednom konfliktu, jehož důvody nikdo nechápe.

Mémoires à la dérive (Odvozené vzpomínky, Festival des Météores v Douai 2001 ; Nakl. Lansman 2001). Ve chvíli, kdy problémy autorovi brání v dalším psaní, navštíví psychiatra. Během terapie se snaží dobrat své vlastní Historie. Vše prochází samozřejmě přes otce, jehož obraz se zpřítomní v ordinaci, aby vyprávěl o válce v Alžírsku, mučení, masakrech…Chování psychiatra se náhle změní. Má také něco s tím příběhem společného?

Les Confessions d’un musulman de mauvaise foi (Zpověď nepovedeného muslima, text vznikl během rezidenčního pobytu v divadle Th. des Bergeries de Noisy-le-Sec 2004, vydalo Nakl.Lansman 2004). Hravý, odvážný a dojemný text, jehož osou je iniciace vyprávěná jako sled anekdotických scének, dialogů. Karim se narodil do prostředí, kde náboženství se stalo institucí, která zneužívá Boha pro své mocenské zájmy a hájí středověkou koncepci života. Tato výchova k islámské víře má však opačný efekt, vede hrdinu k tomu, že se stane ateistou a republikánem.Tato hra v překladu Michala a Matyldy Lázňovských vychází v březnu 2011 jako desátý svazek „africké knihovničky“ v edici Současná hra IDU u příležitosti 10.ročníku festivalu Tvůrčí Afrika aneb Všichni jsme Afričani.

Lucie Němečková