POSLEDNÍ TÁBORITA

Poslední táborita

Premiéra 17. prosince 2015 v Kabinetu múz.

„Jak zní česká otázka dnes?“

Knihy jsou jeho pavézou i kyrysem, palcátem i řemdihem, vojevůdcovskou páskou přes oko i topivem pro hranice, na nichž shoří nekomunistická reakce. Potulný rytíř, v jeho erbu kalich a houslový klíč na rudém poli. Setkal se s Hitlerem – fašista? Podepsal manifest českých spisovatelů – národní reprezentant? Napsal dějiny Masaryka a Lenina – historik? Miloval Smetanu, nenáviděl Dvořáka – muzikolog? Seděl ve vládě Gottwalda – komunista?. Do smrti ministrem – hajzl? Fanatik ega.

Inscenace sleduje život Zdeňka Nejedlého, který do roku 1962 silně ovlivňoval tuzemskou identitu. Příběh topícího se intelektuála, který podlehl vlastním ambicím. Po inscenacích o logice Husova upálení, o spasitelském syndromu prezidenta Háchy, o poválečném odsunu Němců, o dopisu Havla Husákovi, o nedotažené listopadové revoluci a o dnešní české xenofobii, přicházíme s dalším kostlivcem domácí skříně. Můžeme ho nenávidět, můžeme ho vytěsnit, ale můžeme ho i obejmout. A možná nejen to.

Text:  Petr Maška

Režie: Jiří Honzírek

Dramaturgie: Otto Kauppinen

Výprava: Anna Petříková

Hrají:  Jakub Cír, Milada Vyhnálková, Anna Čonková, Barbora Nesvadbová

Produkce: Markéta Chalupová, Kristýna Břečková

INSCENACE: Hřiště

HŘIŠTĚ // OKKO LEO

V životě neexistuje žádná rovnocennost ani podobný hovadiny. Lidi se rozškatulkujou už někdy v první třídě. Už tehdy můžeš přesně vidět, z koho něco bude a z koho nebude nic.“

Současný finský dramatik Okko Leo označil svůj text Hřiště jako tragédii. Toto žánrové vymezení je však použito v odlišném významu: jde spíš o tragédii společnosti, tragédii politickou. Děj se odehrává na městské periferii, kde mají dva údržbáři starého hřiště, Esa a Antero, vytvořit nové hřiště pro pesäpallo (finská obdoba baseballu).

Esa je zemitý člověk hospodského typu, který za svoji hrubost a domnělou vševědoucnost skrývá potřebu něhy. Citlivý Antero má sklony k autismu, žije ve svém vlastním světě a obrací banální pravdy ve filosofické otázky. Jejich práce je sledována vedoucím Raakkonenem, který však nikdy není přítomen. Když si Esa vezme do hlavy, že se seznámí s Anterovou krásnou sestrou, spustí tím sled absurdních situací a rozhovorů, ve kterých jsou těžce zkoušeny naděje a sny obou postav i jejich pohled na fungování společnosti jako takové.

Česká premiéra hry Hřiště v Divadle Feste se věnuje tématům vyčlenění ze společnosti, samoty, potřeby přátelství, ztráty identity a úniku do světa fantazie. Inscenace se zejména soustřeďuje na pohled Esy a Antera na fungování společnosti a na to, jak jednoduše sním může být manipulováno, když přijdou o naději. Snaží se poukázat na to, jakým způsobem se z člověka ve vypjatých životních situacích způsobených prekérními pracovními podmínkami může vytrácet solidarita a láska k bližnímu. Sociálně slabší člověk tak často sám přijímá hierarchické rozvrstvení společnosti podle sociálního statutu, což je paradoxně právě tím, čemu se zpočátku bránil.

Účinkují // Milada Vyhnálková / Ondřej Dvořák / Jaroslava Smejkalová

Autor // Okko Leo
Překlad // Otto Kauppinen

Režie // Marika Smreková a kol.
Dramaturgie // Otto Kauppinen
Scénografie kostýmy // Jana Tk
Světlo zvuk // Honza Laichman
Produkce // Klára Škrobánková Kristýna Břečková
Fotograf // Petr Chodura
Grafika // Anna Petříková

Premiéra: 20.10 2015 20:00 v Kabinetu múz!

INSCENACE: Kam oko dohlédne

KAM OKO DOHLÉDNE

Domácí násilí optikou pomáhajících

“Nemám pod kontrolou svoje peníze. Nejhorší jsou ty situace, kdy se musím o peníze prosit. Já mám sedmileté dítě, tohle mě neskutečně ponižuje. To děcko má vyšší kapesné než já.”

SONY DSC

Scénárista a režisér: Jiří Honzírek

Hrají: Kateřina Jebavá, Šárka Šildová, Monika Matoušková

Scénář a koncepce inscenace Kam oko dohlédne vznikla na základě rozhovorů režiséra Jiřího Honzírka s aktérkami a aktéry pomoci a péče o oběti domácího násilí. Životní příběhy tří hrdinek v sobě propojují několik skutečných osudů obětí domácího násilí stejně jako množství přístupů k pomoci a péči. Každý příběh je tedy vcelku fiktivní, jeho podoba odráží potřeby aktérů projektu ukázat cestu pomoci a péče o oběti domácího násilí. Inscenace vznikla ve spolupráci Divadla Feste a Persefona o.s. – pomoc obětem domácího násilí, sex. násilí a znásilnění.

Premiéra: 9. září 2014, BURANTEATR, Brno