Jaroslav Rudiš napsal text přímo pro Divadlo Feste, inscenace měla premiéru v říjnu 2012 a hrála se do roku 2016. Letos jsme se ji v reakci na domácí politické dění rozhodli obnovit, respektive připravit znovu.

Pokud jsme prvně hráli o homofobním lidovém mudrci, který svou existenci opírá o násilí a kriminalitu, a který bojuje o pozornost davu, vidíme nyní úspěchem vyklidněného demagoga, jehož kumpáni přepisují v parlamentu dějiny. Zatímco prvně jsme si z Vandama dělali srandu a nechali ho v jeho blouznění, nyní nám nezbývá než jít s vítězící demagogií do dialogu a tam ji usvědčovat.

Obnovovat inscenaci po derniéře je zvláštní, co skončilo, mělo by spát. Přesto může nastat společenská konstelace, v níž téma, věta, postava s novou intenzitou ožívá. Pro Národní třídu Jaroslava Rudiše to platí dokonale. Jazyk hry, kterou pro Feste napsal před šesti lety, je pozoruhodnou laboratoří populistických lží a polopravd v čase, kdy po republice demonstruje liberální veřejnost.

Hrají: Kateřina Jebavá, Tomáš Milostný, Petr Bláha
Režie, výprava: Jiří Honzírek
Hudba: Jiří Starý
Light Design: Jan Tranta

Podle Karla Čapka napsal Jiří Honzírek a kolektiv Divadla Feste

Hrají: Lucie Ingrová, Aneta Nesvadbová

Výprava: Kateřina Veselá

Hudba: Matěj Kotouček

Dramaturgie: Kristýna Břečková

Odborná spolupráce: Petra Frühbauerová

Technika: Tereza Papáčková, Jan Neugebauer

Produkce, výroba: Marie Kudlíková, Jan Sebastian Frei

Režie: Jiří Honzírek

EXPONENCIÁLNÍ ČAS

Jak bude vypadat budoucí soužití robotů a lidí? Dokáže umělá inteligence nahradit člověka v jeho výsostných vodách: ve schopnosti soucitu, předvídání a vcítění se do partnera? Jak budou lidé trávit svůj denní čas, pokud mnoho profesí a zaměstnání dokáží realizovat roboti a umělé inteligence? A co na to Velký bratr? Jaké možnosti svobodného života budou lidé mít, když budou nadnárodní korporace disponovat drtivou většinou jejich intimních a životních dat?

To vše v čase, který už není lineární, nýbrž exponenciální: technologický rozvoj se zrychluje exponenciálně a my nevíme, jestli roboti nahradí člověka příští rok nebo už příští měsíc.

DĚJ

Helena Gloryová, hrdinka divadelní hry Karla Čapka RUR je rovněž naší hrdinkou. Přichází do běžného obchodu s digitálními technologiemi pořídit komunikačního partnera (chatbota), aby se doma necítila osamocena. Nakoupí a odnáší si ovšem Sullu, digitální partnerku, jejíž jméno odkazuje k další postavě Čapkovy hry RUR. Sulla je experiment na trhu umělých inteligencí, je to lidský robot fungující v programu Empatie, který by mohl plnit roli Heleniny životní partnerky.

V tu chvíli ovšem do hry razantně vstupuje tzv. Rating důvěryhodnosti – vláda země sdružuje informace o tom, s kým se Helena stýká, kde nakupuje a jak se pohybuje na internetu. Helena ztrácí nejen zaměstnání, ale rovněž podporu v podobě Základního příjmu. Helena přestává sama o sobě rozhodovat a hrozí jí zostuzení  v podobě umístění na obrazovce hanby – Display of the Shame.