Domov Program

Program

Upcoming Events

Moc bezmocných – 24 tisíc slov Václava Havla, které vznikají po jeho vzatí do vazby na základě vydání Charty 77. Brněnské Divadlo Feste přenáší tuto rozsáhlou esej do divadelní inscenace. Výjimečný text si však zaslouží také výjimečné zpracování a prostor. Inscenace se tak neodehrává v divadelních budovách. Polemika o možnostech bezmocných začne v Cooltouru a bude pokračovat mimo jeho zdi ve veřejném prostoru. Autoři všechny vjemy z představení doplní také textovými a audiovizuálními materiály, které jsou spjaté s Václavem Havlem a jeho díly v souvislosti s Ostravou.

Na základě vydání Charty 77 je Václav Havel vzat do vazby, najejíž podmínky, jak sám později doznává, nebyl připraven. Své situaci vězně nerozumí, je znát, že variantu odebrání svobody a pobytu ve vězeňském zařízení dříve dostatečně nepromýšlel. Kritický moment přichází 6. dubna 1977, kdy ve stresu nabízí prokurátorovi výměnou za propuštění záruky „slušného chování“. A je skutečně propuštěn. Selhání, jehož se dopustil, popření svých dosavadních zásad a principů, jež artikuloval, nastartovaly v Havlově svědomí energii, která jej přinutila k zevrubné reflexi, k hlubokému promyšlení krizové existenciální situace, do níž ho postavil samopohyb politického systému. Pokoušel se uvažovat nad možnostmi bezmocného jedince, rozhodne-li se svému zotročení vzepřít. Z potřeby vykoupit se, znovu se narovnat, vypořádat se se systémem znovu a lépe, použije Havel pracovní text pro plánovaný česko-polský sborník jako záminku k vytvoření rozsáhlé eseje o možnostech bezmocných.


Jaroslav Rudiš napsal text přímo pro Divadlo Feste, inscenace měla premiéru v říjnu 2012 a hrála se do roku 2016. Letos jsme se ji v reakci na domácí politické dění rozhodli obnovit, respektive připravit znovu.

Pokud jsme prvně hráli o homofobním lidovém mudrci, který svou existenci opírá o násilí a kriminalitu, a který bojuje o pozornost davu, vidíme nyní úspěchem vyklidněného demagoga, jehož kumpáni přepisují v parlamentu dějiny. Zatímco prvně jsme si z Vandama dělali srandu a nechali ho v jeho blouznění, nyní nám nezbývá než jít s vítězící demagogií do dialogu a tam ji usvědčovat.

Obnovovat inscenaci po derniéře je zvláštní, co skončilo, mělo by spát. Přesto může nastat společenská konstelace, v níž téma, věta, postava s novou intenzitou ožívá. Pro Národní třídu Jaroslava Rudiše to platí dokonale. Jazyk hry, kterou pro Feste napsal před šesti lety, je pozoruhodnou laboratoří populistických lží a polopravd v čase, kdy po republice demonstruje liberální veřejnost.

Hrají: Kateřina Jebavá, Tomáš Milostný, Petr Bláha
Režie, výprava: Jiří Honzírek
Hudba: Jiří Starý
Light Design: Jan Tranta


Petr Pithart
Pýcha osamělosti
/V této konkrétní zkoušce jsme v roce 1968 neobstáli./

Inscenace zpracovává známou knihu Petra Pitharta Osmašedesátý, která staví zcela výjimečně pohled na domácí události roku 1968 kriticky. A to zejména vůči okupovaným. Inscenace adaptuje druhou kapitolu knihy, jež je věnována českému nacionalismu, závažným problémům v česko-slovenských vztazích a odsud ústícímu konci Pražského jara.

Citace:
„Dokáží Češi alespoň částečně přispět ke kompenzování ztrát, spojených s rozpadem společenství, založených na jiných, obecnějších organizujících principech, než jakým je národní partikularismus?“

Hrají:
Lucie Ingrová, Veronika Soumarová, Karel Vondrášek, Wesam Fakher
Režie: Jiří Honzírek