Demogracie- to je hlavně makat a chodit do školy!

Prvomájové provokace pravicových extrémů (v biologickém smyslu- většinou jsou to výjimečně oškliví lidé) jsou nekonečnou soap operou. Snad jsou pravičáci tolik fascinovaní svátkem práce. Snad láskou. Možná se někde ve špíně a temných průchodech Cejlu líbali a vyznávali si lásku. Dobrou práci odvedla policie, a účastníci akce “Brno blokuje”. Extrémy Cejlem neprošly.

Krátce po čtvrt na jednu se před Domem umění rovnají členové brněnských evangelických farností. Neblokují, přišli se za Romy pomodlit. Mírovský jezuita František Lízna, který po půl jedné mši zahájil, glosuje: “Jejich situace není jednoduchá, nerozhodují sami o sobě. Modlitba je nejvíc, co můžeme udělat. A není to málo.”

Okolo křižovatky Koliště a Cejlu se shromažďují demonstranti a mediální mrdky. Točí Robin Kvapil, enfant terrible brněnské intelektuální scény, Pepa Svoboda z Novy i Petr Minařík z čétéčka. Ptám se, jaká je neděle v práci, Petr říká: “Kdybych tu nechtěl být, nebyl bych tu- pracuju, ale dobrovolně. Vyjádření tímhle směrem oceňuju- na mši jdou lidi, co nemají s demonstracemi nic společného. Ti na křižovatce jsou z úplně jiného sportu.”

Rázná malá holčina z klandru diriguje demonstranty, kteří se přesunují na začátek Cejlu. Na improvizované řečnické tribuně mluví kromě vůdců demonstrace i Ondřej Liška (předseda Strany Zelených) , Michael Kocáb přijel podpořit taky, ale šplhat tři metry po rámu billboardu nahoru na římsu se mu asi zdá moc.

Dostává mě pan Josef, osmdesátiletý důchodce, se kterým se dávám do řeči. “No jistě, povolenej pochod musí projít, tohle je porušování zákona. Tihle neonazisti by měli projít. Samozřejmě že bez hesel a hajlování. Jenomže to si každej vykládá jinak, tu demogracii. Demogracie by měla znamenat to, že hlavně makáš nebo chodíš do školy. Ne jak tihle cigáni, co akorát kradou a mlátí ty, co na Cejl omylem zavítali.” Mou poznámku, že mě cigání nezmlátili nikdy, ale před pleškama jsem musel utíkat polovinu mládí, není schopen strávit. Prej nic nevím, nezažil jsem válku.

Mezitím se srocují prostovlasí sympatizanti dělnictva a naslouchají svým hypnotizérům. Místopředseda DSSS Jiří Štěpánek objevuje Ameriku, když se rozčiluje, že tato vláda není pro spodních deset milionů (která kdy byla, he). Promlouvá i Tomáš Vandas (předesa DSSS), pak se zvolna všichni vydávají na trasu pochodu, začátek Cejlu je ale zašpuntovaný akcí Brno blokuje (odhady se liší od jednoho tisíce do tří), musí si tedy všechno obejít a jít z druhé strany.

V blokádě panuje dobrá nálada, heslo “Brno blokuje” se skvěle rýmuje s “Hoši děkujem!”,  bary na Cejlu mají žeň a na sluníčku se popíjí pivka. Pes kamaráda Ašíka- bílý labrador- se před Rašnerovou pekárnou chytne s černým labradorem. Smějou se černí, hnědí, bílí i růžoví, psi neřeší rasu, ale to, kdo je alfa samec.

Dělnická mládež a jejich soudruzi korzují po trase vyznačeného pochodu, kdesi na Cejlu jim padne na hlavy dýmovnice. Díky lidskému špuntu mají problém se začátkem i koncem korza. Musí zahnout a začátek Cejlu obejít. Na Maliňáku protrhnou policejní kordon a ženou se na nás, policie přes počáteční chaos zvládne bleskově rozvrkočené extremisty zatlačit zpět. Trocha adrenalinu na neděli nemůže škodit.Okolo půl páté akce končí, organizátorka děkuje do megafonu slovy: “Zvládli jsme to, narušili jsme jim program, teď pobíhají po Brně a bojí se nás…možná.”

Cíl blokády splněn. Neprošli.

Jako v Egyptě

Jako v Egyptě

komentovat 0 tags – / /

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>