Texty

­­­Pavel Pražko: Kalhotky

Nina, hlavní osoba dramatu, je osamocená mladá žena, jež si stále kupuje nové kalhotky, pere je a nechává sušit – a stále jí je někdo z prádelní šňůry krade. Oznámí to na policii a přes prvotní podezření na sousedy Sergeje a Vasilije se nakonec ukáže, že se Nina v maloměstském ovzduší stala obětí nenávisti místních žen, které jí pohrdají a úmyslně ubližují, jelikož nejsou schopny porozumět jejímu způsobu života. Celý konflikt vyvrcholí otevřeným projevem násilí vůči Nině, která má být upálena jako čarodějnice.  Příběh je rozšířen o druhou dějovou rovinu, v níž se odhalují rodinná tajemství z minulosti, promlčené i stále oživované křivdy a zločiny.

Prjažkovy často oceňované texty se vyznačují radikálností jazyka, otevřeností vůči kontroverzním tématům či hyperreálností – a drama Kalhotky svou akcentací omezenosti, povrchnosti a vyprázdněnosti současného člověka do celkového charakteru Prjažkovy tvorby plně zapadá.

—————————————————————————————————————————————

Ihar Sidaruk: Hlava

Drama Hlava je považováno za jedno z nejlepších běloruských absurdních dramat. Hlavní „osobou“ a hybatelem děje je papírová, později gumová a kovová hlava, jež generuje a cíleně ovlivňuje činnosti všech ostatních (uprchlice, hledač, etc.). Hlava je středobod všehomíra. Hlava je věčná.

Sidaruk zde prostřednictvím specifických jazykových prostředků, stejně jako humoru, vytváří představu antiutopie, která zrcadlí obraz dnešní společnosti.

—————————————————————————————————————————————

Ales Astašonak: Dramatické texty

Série krátkých, experimentálních textů, které částečně jsou a částečně nejsou pevně strukturovány jako dialogy osob – přičemž však v sobě i tyto „nedialogické“ texty dialogičnost, a tím i divadelnost, ukrývají. Autor vědomě navazuje na tradici absurdního dramatu (Beckett, Ionesco) a v textu lze najít vědomé odkazy a citace z (nejen) literatury západního světa (Shakespeare, Platon, Faulkner, Beatles).

Série má šest nepropojených, na sebe nenavazujících, částí: Divadelní zkouška, V noci když je světlo, Dva, Oběť, Maličká antiutopie, Soucit, Podstata.

—————————————————————————————————————————————

Siarhiej Kavalou: Návrat umĕlce v hladovĕní

Hra je věnována Tadeuszovi Ruzevičovi a všem umělcům v hladovění tohoto světa.

Hra, jejíž podtitul zní „hra fantasmagorie ve dvou dějstvích“, je založena na povídce Umĕlec v hladovĕní Franze Kafky, přičemž je zároveň vědomě vedeným dialogem s dramatickým textem Tadeusze Ruzeviče Odchod umĕlce v hladovĕní. Dĕj dramatu se odehrává v provinčním mĕstečku, v němž se má otevírat nová ZOO. Během organizačních příprav se v ZOO objeví v jedné z klecí neznámý muž, v němž ředitelka ZOO rozpozná dávného umělce, který před lety spolupracoval s jejími rodiči. Umělcův návrat vyvolá několik reakcí – starosta městečka v něm vidí nebezpečí pro zachování stability obce; místní novinářka se vedle toho snaží umělcova návratu využít pro své profesní zájmy. Konec hry přináší změnu v obsazení klece – umělec přenechává místo učitelovi. Místo umělce v hladovění tak nikdy ve společnosti nezůstane prázdné.

—————————————————————————————————————————————

Nikolaj Chalezin: K podstatě lásky

Hra založená na pravdivém příběhu: Ona (Iryna Krasouská) a On (Anatol Krasouski) vyprávějí o svém společném životě, který končí okamžikem, kdy je Anatol unesen a pravděpodobně i zabit „eskádrou smrti“, tedy speciální jednotkou státní bezpečnosti Běloruska. Na tento příběh navazuje modlitba hudebníka, který připomíná i další osoby, které potkal podobný osud; mezi jinými hovoří o polském knězi Jiřím Popěluškovi, který byl zabit tajnou policií PLR v roce 1984. Následují konkrétní údaje o počtu takto „zmizelých“ osob nejen v Bělorusku, ale i ve světě.

Drama se hrálo s úspěchem různě po Evropě, autor, jako aktivní bojovník za lidská práva, musel po posledních volbách uprchnout z Běloruska. Žije střídavě v různých zemích, působí i jako ředitel běloruského Svobodného divadla.

—————————————————————————————————————————————

Uladzimir Saulič: Pes se zlatým zubem

Fraškovitá dějová eskapáda začíná ve chvíli, kdy si despotická manželka Kozlikavová od manžela vyžádá jako dar šlechetného psa. Kozlikavův podřízený jí tak na majorův příkaz nějakého obstará. Zjistí se však, že psovi chybí jeden zub, a tak se Kozlikav rozhodne, že mu nechají zasadit nový – zlatý. Manželka zároveň naléhá, že pro takového psa není v jejich domě dostatečné místo a že je třeba jej „ubytovat“ v pokoji Kozlikavovy tchýně a tu dostat do domova důchodců. Domov důchodců však nemůže starou paní přijmout bez potvrzení o ztrátě živitele – tedy bez potvrzení o Kozlikavově smrti. Major si tedy nechává nelegálně vystavit potvrzení na patřičném úřadě a stěhování může začít – vtom však přijde děd Jazep se smutnou zprávou, že se mu pes se zlatým zubem ztratil…

Drama se prostřednictvím humoru zabývá otázkou smrti či ztráty lidských hodnot. Využívá především nastolení netypických a nečekaných situací, které často vrcholí stejně netypickým a nečekaným řešením.