Domov Autoři

Autoři

Ales Astašonak

(Алесь Асташонак; *1954, Minsk; †2004, Kyjev)

Byl prozaik, dramatik, scénárista a překladatel.
Po absolvování Vysoké školy cizích jazyků v Minsku v r. 1976 pracoval dva roky v Alžíru jako tlumočník v hutním průmyslu. Po návratu do Běloruska působil jako nakladatelský a časopisecký redaktor a jako herec v dramatickém studiu Akt.
V 80. letech napsal například hry Камедыянт/Komediant, Іскры ўначы/Jiskry v noci, Ахвяра/Oběť, několik filmových scénářů (film Сон /Sen obdržel v r. 1989 první cenu na Festivalu televizních filmů SSSR a na Mezinárodním filmovém festivalu ve španělském Teruelu). V r. 1989 mu vyšla kniha povídek Фарбы душы/Barvy duše. Jeho druhá kniha Жоўты снег/Žlutý sníh, připravená k vydání v r. 1994, byla nakonec stažena z edičního plánu nakladatelství Мастацкая літаратура bez vysvětlení důvodů a dodnes existuje pouze v korekturách. Do r. 1997 však Ales Astašonak hodně publikoval časopisecky, v letech 1994 a 1999 obdržel ceny různých literárních periodik za nejlepší publikaci roku. V r. 1996 odešel na Ukrajinu a rok na to ukončil svou publikační činnost (s jedinou výjimkou v r. 1999).
Od r. 2001 pracoval v Kyjevě jako asistent psychiatra-narkologa, napsal naučně-populární studii o narkologii. Sice nepublikoval, ale psát beletrii nepřestal. V r. 2005 chtěl svou publikační pauzu přerušit vydáním již napsaných povídek a novel, ale v září 2004, dva měsíce po svých padesátinách, tragicky zahynul.
Ales Astašonak byl jedním z nejplodnějších překladatelů z francouzštiny a angličtiny, zpřístupnil běloruskému čtenáři díla více než padesáti zahraničních spisovatelů, mezi nimi byli: P. Boulle, R. L. Stevenson, E. Ionesco, E. O’Neill, A. Barbus, B. Vian, G. Apollinaire, W. Faulkner, E. Hemingway, R. Bradberry aj. Jednotlivé povídky a eseje Alese Astašonaka byly přeloženy do ruštiny, litevštiny, finštiny, slovenštiny, bulharštiny a ukrajinštiny.

Nikolaj Chalezin

(Николай Халезин; *1964, Minsk)

Je dramatik a novinář.
Na konci osmdesátých a v devadesátých let se věnoval různým kulturním činnostem: v Minsku založil Alternativní divadlo, založil a vedl galerii Vita Nova, ze které se později stalo Centrum moderního umění, byl redaktorem několika významných týdeníků, které byly postupně vládou z politických důvodů zrušeny.
V březnu 2005 založil se svou ženou Natalií Kaljadou Svobodné divadlo, jehož se stal uměleckým ředitelem. Garantem činnosti Svobodného divadla je Tom Stoppard, byl jím i Václav Havel. Svobodné divadlo je v Bělorusku de facto zakázané a hraje pouze bytová představení, zatímco v zahraničí sklízí ovace, nadšené recenze a významná mezinárodní divadelní ocenění.
Nikolaj Chalezin je autorem desítky divadelních her, z nichž jedna – monodrama Generation Jeans je známa i českému divákovi. Jiná Chalezinova hra, Here I am, byla oceněna jako jedna z pěti nejlepších her (z 557 textů) Berlínského divadelního festivalu a na jejím scénickém čtení se následně podíleli přední herci berlínského Volksbühne. Nejnovější hra Nikolaje Chalezina Under Control se dostala (spolu s osmi dalšími texty) do shortlistu mezinárodní dramatické soutěže Global Playwright Contest.
Chalezin je držitelem řady prestižních dramatických ocenění v různých zemích světa.
Po posledních prezidentských volbách v Bělorusku musel spolu s manželkou odjet ze země, v níž mu hrozilo za jeho uměleckou a publicistickou činnost vězení. Teď žije v Londýně.

Siarhiej Kavalou

(Сяргей Кавалёў; *1963, Mahiljov)

Je dramatik a literární vědec.
Absolvoval Filologickou fakultu Běloruské státní univerzity v Minsku, na níž pak sám učil. Teď je profesorem Univerzity Marie Curie-Sklodovské v Lublině.
Jako autor začínal literární kritikou, byl jednou z vůdčích osobností literárního spolku Тутэйшыя /Zdejší. Na začátku devadesátých let se začal zajímat o dramatickou tvorbu a postupně vypracoval žánr hermeneutického dramatu (Стомлены д’ябал /Unavený ďábel, Трышчан ды Іжота /Tristan a Izolda, Чатыры гісторыі Саламеі /Čtyři příběhy Salome, Францішка, або навука кахання /Františka aneb Nauka lásky, Тарас на Парнасе /Taras na Parnasu aj.). Hodně píše také pro děti.
Jeho hry byly inscenovány v Bělorusku, Rusku, na Ukrajině, v Polsku, na Slovensku.
Hra Вяртанне Галадара /Návrat umělce v hladovění byla napsána v r. 2005, inscenována v minském Divadle běloruského dramatu v r. 2009, premiérové uvedení bylo uskutečněno na mezinárodním festivalu Divadelní konfrontace v polském Lublině.

Pavel Pražko

(Павел Пражко; *1975, Minsk)

Je dramatik a scénárista.
Studoval v Minsku nejdříve práva, později literaturu, studia ale nedokončil. Se psaním divadelních her začal v roce 2004. Ukázalo se, že běloruská divadla jsou zpravidla příliš puritánská pro otevřené texty Pavla Pražka, a tak jsou v Bělorusku uváděna jen tu a tam scénická čtení jeho her. V Rusku se ale stal okamžitě hvězdou. Už v r. 2007 se v rámci dramaturgické soutěže Ljubimovka v Moskvě ucházelo o nastudování jeho textů šest režisérů.
Proslavil se hrou Трусы /Kalhotky, která byla uvedena v Moskvě v režii Jeleny Nevezhiny a v Petrohradě v režii Ivana Vyrypajeva, jednoho z nejznámějších rusky píšících dramatiků v Evropě. Mezi další Pražkovy významné texty patří Жизнь удалась /Život se vydařil, Закрытая дверь /Zavřené dveře, Солдат /Voják, Урожай /Sklízeň, Хозяин кофейни /Majitel kavárny aj.
Pavel Pražko je držitelem mnoha divadelních ocenění, mimo jiné zvláštní ceny poroty mezinárodní dramatické soutěže Eurasia 2004 za hru Серпантин /Serpentýna nebo velké ceny za hru Kalhotky mezinárodní dramatické soutěže Svobodné divadlo.
Žije v Minsku.

Uladzimir Saulič

(Уладзімір Сауліч; *1951, Macjasy)

Je dramatik a novinář.
V Minsku na Běloruské státní univerzitě vystudoval bělorusistiku. Jinak celý život žije v rodném Hlubockém okrese na severu Běloruska. Pracoval jako učitel na základní škole, později v okresním rozhlase, teď v místních novinách. Napsal několik divadelních her, jejichž souborné vydání vyšlo v r. 1993 pod názvem Халімон камандуе парадам /Chalimon velí průvodu. Největšího úspěchu dosáhla hra Сабака з залатым зубам /Pes se zlatým zubem, která byla uvedena v Minsku v r. 1992 na scéně Národního dramatického divadla Janky Kupaly. Druhou a zatím poslední knihou Sauliče je soubor reportáží o zemědělských pracovnicích běloruského severu Антэі Прыдзвіння /Anteiové Podzviní (2010).

Ihar Sidaruk

(Ігар Сідарук; *1964, Kobryn)

Je spisovatel, dramatik a novinář.
Po absolvování Filologické fakulty Běloruské státní univerzity v r. 1986 vystřídal nejrůznější zaměstnání od hutníka přes soukromého podnikatele až po copyrightera na volné noze. Nyní pracuje jako dramaturg Brestského loutkového divadla a jako novinář.
Básně, povídky a divadelní hry píše od poloviny osmdesátých let. Vydal básnic­ké sbírky Чарнабел/Černoběl (1991), Саната Арганата/So­náta Argonata (1993), Моўкнасьць/Nemluvnost (1998) a knihu povídek Квадратная варона/Čtvercová vrána (2000). Podle trefné definice časopisu ARCHE je Ihar Sidaruk  „prozaik-fantazmagorik, dramatik­-surrealista, hlasatel marginálního svědomí, mistr černé burlesky“. Jeho tvorba pro děti zahrnuje knihu Павучальныя гісторыі дзядзечкі Сіда Рука/Poučné příběhy strejdy Sida Ruka (1994), jejíž úspěšné pokračo­vání se postupně publikovalo na stránkách bělostockého bě­loruského týdeníku Ніва, a také několik divadelních her jako Кветка для анёлка/Květina pro andílka (vítěz konkurzu jednodějových diva­delních her pro děti v r. 2001), Залатая табакерка/Zlatá tabatěrka (velká cena mezinárodního divadelního festivalu Белая Вежа v Brestu v r. 2001) aj.
Sidaruk je jedním ze zakladatelů Таварыства вольных літаратараў/Kruh volných literátů.
Žije v Kobryně.